Alice Bathman's Pug


                  

     Včera večer jsem našla na internetu inzerát: „Prodám dva chovné mopse, psa a fenu s PP, stáří 4 a 5 let, pouze spolu.“
     Protože se mi nesplnil sen o Aladinovi jako partnerovi pro Gábinku, řekla jsem si proč ne, chovného psa bychom potřebovali a pro další holčičku je tu také místa dost. Telefonní číslo bylo z našeho kraje, tak jsem si hned domluvila s majitelkou schůzku.
     Takže se tam jedu zítra podívat.
     Našla jsem domek na vesnici, venku na maličkém betonovém dvorku seděli dva mopsani. Musím dodat, že je 7. dubna a venku padá déšť se sněhem.
     Byla jsem pozvána na kávu, paní mi ukázala rodokmeny a zjistila jsem, že fence je 8 let, pejskovi 7. Měli spolu 2x štěňata. Podle slov paní majitelky dostala psy od svého bývalého manžela místo výživného na děti s tím, ať si je prodá. Psi údajně v posledních dvou letech několikrát změnili majitele. Těch dvou uzlíčků na dvorku mi bylo v tu chvíli strašně líto. Paní jsem na stůl položila několikatisícovou částku, kterou za oba požadovala a hurá mopsy do auta a domů.
     Samozřejmě doma se dělo to co jsem předpokládala. Rodina mne uvítala slovy „ bylo nám jasné, že se nejedeš jenom podívat……………“ a hned vlezli všichni do auta podívat se co jsem přivezla.
     Teprve teď jsem si je pořádně prohlédla. Špinaví, hubení, zanedbaní, vyděšení, co že se to zase děje. V první řadě se s těmi zapáchajícími nešťastníky všichni doma přivítali, pomazlili, seznámili se s ostatními mopsy. Jsou oba docela přátelští, i když u kluků bylo na první pohled vidět, že zde bude boj o výsostné postavení vedoucího smečky.
     Hned jsme jim nachystali spoustu dobrého k večeři, ale oni se granulí ani nedotkli. Snad je to změnou prostředí, změnou krmení. Když nežrali ani třetí den, začala jsem mít obavu o jejich zdravotní stav a rozhodla jsem se udělat to, za co jiné chovatele v ordinaci peskuji. Předložila jsem jim zbytky od naší večeře. Byly to tuším suché brambory a něco málo omáčky. Po tom všem se jen zaprášilo a chtěli ještě ! Takže jsem zjistila, na co asi byli zvyklí a začali jsme se učit žrát granule. Šlo to. Leoš to zvládl během týdne, Akině musím do dneška granule alespoň ovonět nějakou omáčkou nebo vývarem.
     Hned další den byla provedena očista a zdravotní prohlídka obou přírůstků. Byli pravidelně očkovaní, ale oba jsme odčervili, vykoupali, odblešili a protože potřebovali nutně zásah zubaře, došlo na vyčištění zubů i na nějaké vytrhané zuby.
     Po týdnu už se oba zabydleli, Zvykali si pomaleji, ale myslím, že se u nás mají dobře. Akince je už více než 8 let, je vykastrovaná. Přes počáteční zdravotní problémy s chůzí jsme se dostali velice rychle a troufám si říci, že nejen léčbou, ale hlavně kvalitní výživou. Dneska běhá po zahradě jako mladice a nenechá na pokoji jakéhokoliv ptáka, který se opováží u nás přistát.
     Leoš si velice brzy vyměnil názory s Aladinem, zbylo z toho ale jen natržené ucho a doživotní nepřátelství. Svou Akinu si hlídá jako oko v hlavě, běda když by se k ní přitočil nějaký jiný mops. Žárlí. Svou žárlivost rozšířil i na mne, běda, pokud mi na klíně nesedí on, a třikrát běda, pokud se mazlím s Aladinem. Pak lítají chlupy, někdy teče i krev. Ale já se snažím dělit svou přízeň mezi všechny své pejsky, pouze s některými se musím mazlit potají.
     Někdy uprostřed léta mi volal nějaký pán, a dost zhurta na mne spustil, zda mám doma Akinu a Leoše, jestli jsou v útulku a co s nimi bude. Po chvilce vysvětlování jsem pochopila, že ne všechno co mi řekla paní, od které jsem Akinu s Leošem koupila byla pravda. Onen pán byl ten bývalý manžel a mopsy chovala jeho přítelkyně, která však zemřela. On sám je u sebe kvůli zaměstnání nemohl mít. Tak je svěřil bývalé ženě v domnění, že v domku se zahrádkou budou spokojeni. Ta je však bez jeho vědomí prodala mně.
     Domluvila jsem se pánem, že se sejdeme na Dni mopse a že oba pesany přivezu ukázat. Přestože se určitě neviděli více než rok, na obou mopsech bylo vidět, že svého bývalého pánečka poznali. I on měl radost ze shledání i radost z toho, že jsou pejsci v dobrých rukou.
     Akina je samotář, je jí nejlépe samotné na pohovce. Ale když chce, tak si přijde říct o chvilku pomazlení. Říkáme jí Bábušo, je nejstarší ze všech našich mopsů. Chvíli jsem si myslela, že je hluchá, ale to ona ne, jen slyší jen to co chce. V létě miluje sluníčko, vydrží se opalovat celý den, na dvorku se jen převrací z boku na bok a vychutnává sluneční lázeň. Je to jediný náš mops, který tak vydrží na slunku, ostatní v letních vedrech utíkají do domu.
     Leošek se stal otcem štěňat naší Gábinky.
     Teď už oba užívají spokojený důchod. Dožijí svůj mopsí život na naší zahradě, ve společnosti dalších psích kamarádů
     Aby se ale necítili tak moc odstrkovaní, když ostatní jezdí po výstavách, slíbila jsem jim, že pojedou na příští klubovou výstavu mezi veterány. Ta bude 7.5.2005 a s tím, co tam zažijeme, se s vámi všemi podělím.